Výška umístění digestoře nad varnou zónou
U digestoře je potřeba si nejdříve uvědomit že to je stroj, který by krom estetického hlediska měl být i funkční a tichý. Dále že se nikdy nemůže přizpůsobit digestoř nábytku, ale vždy nábytek odsavači par. A to jak kvůli bezpečnosti, tak i funkčnosti. Obecně platí u všech digestoří minimální výška nad varnou zónou 65 cm krom komínových tzv. šikmých ( u těch bývá údaj vždy uváděn výrobcem – většinou kolem 40 cm) Je to z toho důvodu že nemůžeme dělat z digestoře pokličku. Pokud je odsavač umístěn níže než stanovil výrobce, tak hrozí kondenzáty na spodní straně odsavače, nedostatečné sání a osvětlení celé varné zóny.
Maximální výška odsavače by neměla přesahovat 1m nad varnou deskou !!!
Je to kvůli tukům. Tuky jak stoupají vzhůru, tak se ochlazují a ve větší výšce než metr převládne gravitace a padají zase dolů na varnou zónu. Vyjímkou jsou stropní odsavače par. U těch jsou fyzikální zákony samozřejmě stejné, ale nelze jí umístit do metru nad varnou zónu. Tady je potřeba si uvědomit že to je spíše ventilační jednotka než digestoř. Odvede pachy, vlhkost, ale už nikdy neuvidíte jak páry jdou přímo do odsavače par. Páry se rozplynou v prostoru a stropní odsavač mění vzduch z celého prostoru pod sebou. Větší účinnost mají výsuvné digestoře z pracovní desky, kde je také zachovaný čistý interier.
Jaký výkon zvolit u digestoře?
V prvé řadě je potřeba si uvědomit že účelem digestoře není odsát veškeré teplo z domova, ale vytvořit proudění vzduchu nad varnou zónou. Jestli bude varná zóna s digestoří umístěna v garsonce, nebo ve velkém prostoru je nepodstatné. Realita je i taková že jsou normy EU i na digestoře. A ty říkají že digestoř nesmí přesahovat výkon přes 650 m3/h. Mají sice intenzivní stupeň který to povoluje, ale jen na pár minut a pak odsavač automaticky přepne do nižšího výkonu. To platí obecně pro všechny odsavače par v EU. Důležitější než výkon je účinnost odsavače par.
Spousta lidí si myslí že čím větší je vstup sání, tím je odsavač účinnější. Opak je pravdou. Kdyby to tak nebylo, tak nikdy nevznikla tryska. Čím užší je vstup sání, tím vzniká rychlejší proudění vzduchu. Proto digestoře Sirius mají štěrbinové sání, podtlakové komory, nebo nedělené tukové filtry přímo jen pod motorem.
Proč nedělené tukové filtry?
Jde o to, že vzduch jde cestou nejmenšího odporu a rychlost proudění par do digestoře se odvíjí dle toho přes jak velký otvor je nasáván. Tudíž u dělených tukových filtru, které jsou u jiných značek většinou přes celou plochu spodní části odsavače par vzniká za prvé pomalé proudění vzduchu. Další problém je že tuky jdou mezi filtry a po určité době užívání digestoře se tuky zanáší motor, odtahové potrubí a i omítka u výdechu na fasádě domu.
Kolik vrstev je optimální tukový filtr?
Obecně platí že čím víc tím líp. To platí i u tukových filtrů do digestoře. Většina výrobců používá 2 až 3 vrstvy a většinou to je anodizovaný hliníkový tukový filtr aby mohl do myčky na nádobí. Problém je v tom že toto množství vrstev není dostačující při chytání tuků a hliník po čase černá a není pohledově hezký. Proto digestoře Sirius převážně používají 6 vrstev a pohledová je nerezová. Díky tomu digestoř při spodním pohledu vypadá pořád jako nová.
Jaké odtahové potrubí si zvolit k digestoři?
Obecně platí že odtah k digestoři by měl jít vždy nejkratší cestou s použití co nejméně kolen. Každé koleno vytváří odpor proudění vzduchu, snižuje účinnost a zvyšuje hlučnost. Při delších odtazích se k digestořím volí externí motory. Vždy platí že potrubí k digestoři by mělo býti hladké, aby vzduch mohl plynule proudit. Špatně je flexo potrubí ( je to taková harmonika z aluminia ) v kterém vzduch rezonuje. Špatně je také odpadní odtahové potrubí, které je určeno na kanalizaci a vznikájí v něm kondenzáty.. Správně k digestořím patří odtahové hladké PVC potrubí určené na vzduchotechniku. Nejlepší je však tlumící odtahové potrubí, které rádi dodáme při nákupu digestoře u nás.
Další, kde je potřeba dát si pozor při odtahovém potrubí k digestoři je pokud jde potrubí horizontálně na střechu (např. Bungalov). Zde je potřeba při stavbě použít lapač kondenzátu. Protože kondenzáty vznikající u výdechu díky přechodům teplot mají tendenci ztékat zpátky do digestoře. Nikdy to není chyba odsavače par, ale stavby a neuvědomění si fyzikálních jevů.
Jakou si zvolit digestoř?
V prvé řadě je potřeba si uvědomit že vše je o fyzikálních vlastnostech a rozhodně každý výrobce nemá jiné fyzikální zákony. Obecně platí že čím více bude sací plocha digestoře blíže, tím lépe bude odsávat páry z varné zóny (neudělat však z odsavače pokličku a dodržet minimální vzdálenost odsavače par stanovenou výrobcem). Výběr je spíše o značce než o tom jestli je digestoř zabudována ve skříňce, komínová či ostrůvková. Samozřejmě je to i o financích které určuje náročnost výroby, použití materiálu a v neposlední řadě také design odsavače par. Je to spíše o vašem stylu, dispozice kuchyně a náročnosti zákazníka.
Proč si vybrat speciálku na diestoře než všechny spotřebiče s jedním logem? Aneb proč nekonfekční značku?
Je to naprosto jednoduché. Vždy když se někdo specializuje na jednu věc, tak dané problematice rozumí lépe než ten kdo dělá všechno. To platí při všem a vždy. Tím pádem i u odsavačů par.